Popis shiby som čítala na viacerých stránkach, mnohokrát sa opakuje, podobá. Najkrajší popis plemena shiba som čítala na stránkach najfantastickejšej internetovej stránky o plemene shiba – na stránke chovateľskej stanice HVĚZDA HANÉ:
http://www.hvezdahane.wz.cz/index.htm .
S ich láskavým dovolením a s cenným povolením autorky textu – Ing. Hany Petrusovej, si Vám dovoľujem predložiť tento popis shiby v pôvodnom znení:
HISTORIE A ŽIVOT SHIB V JAPONSKU
Japonsko má 11 vlastních plemen psů, ale jen šest z nich je považováno za původní přírodní plemena, která vznikla bez přímého vlivu cizích plemen. Patří mezi ně shiba, hokkaido, kai, kischu, shikoku a akita. Podle špicovitého vzhledu a shodného původu se souhrně nazývají NIPPON- INU, japonští psi.
Shiba je pravděpodobně nejstarší z nich. Vlivem přistěhovalců ve 3. st.př. n. l. , kteří si s sebou přivezli nejen různé kulturní směry, ale i různá plemena psů, se ve spojeních se psy domorodými vyprodukovali potomci se špičatýma vztyčenýma ušima a stočeným ocasem.
Během vlády rodiny TOKUGAWA /vládla od roku 1603 až do pol. 19. st./ bylo Japonsko přísně uzavřeno pro cizince. Vyjímku mělo pouze několik čínských a holandských návštěvníků. Chov psů byl tehdy velmi rozvinut. Lov se psy patřil mezi hlavní zábavu bohatých obyvatel a samurajů v dobách míru. Pátý shogun TSUNAYOSHI byl také nazýván “Psí shogun” pro svou velkou lásku ke psům. O tom nejlépe svědčí fakt, že za své vlády vybudoval psí útulky pro více než sto tisíc psů , jejichž práva byla důležitější než práva lidí, a také podporoval rozvoj veterinární medicíny.
V roce 1854 došlo ke skončení vlády rodiny Tokugawa a Japonsko se otevřelo západní civilizaci. S tím také souvisel masový příliv nových psích plemen a jejich mísení s původními japonskými plemeny. Na začátku 20. století se původní japonská plemena vyskytovala v čisté formě jen v několika menších izolovaných lokalitách. Díky úsilí mnoha vědců a badatelů, kteří odolávali snahám rušení starých tradic, se dostalo pozornosti i mizejícím přírodním japonským plemenům psů. Ve 30. letech dvacátého století ustavilo ministerstvo kultury status NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA nejen pro význačné stavby, stromy apod. ale také pro původní přírodní plemena. Nejvíce se o zmapování japonských plemen psů zasloužil dr. HIROYOSHI SAITO. Procestoval celé Japonsko, studoval původní japonské psy, dal jim jména, a také se zasloužil o vypracování plemenných standardů.
Shiba vznikla a je stále nejvíce chována na japonském venkově, který je stále největším rezervoárem tohoto plemene. Dodnes zde shiba plní úlohu nepostradatelného pomocníka při lovu. Shiba, i přes svou malou velikost, nebyla používána jako dnes pouze pro lov drobné zvěře a ptáků. Její nesmírná statečnost , bystrost a pohyblivost se uplatnila i při lovu velkých zvířat, jako byli jeleni, medvědi a divoká prasata. Jejich nesmírnou houževnatost a statečnost jsme mohli před lety obdivovat v japonském filmu ” Lovec medvědů”.
Život shiby není ovšem v podmínkách japonského venkova nijak snadný. Její pán si jí velmi cení, ale příliš se jí nevěnuje. Feny shiby jsou zvyklé vrhnout svá štěňata bez pomoci svého pána v temných koutech kůlen, v dírách pod podlahou a v krajní nouzi i v noře ve sněhu. Feny musí kojit svá štěňata do věku minimálně šesti týdnů. Pak jsou štěňata již natolik pohyblivá, aby si mohla potravu již shánět sama. Majitelé své psy krmí převážně odpadky z kuchyně a i těch je velice málo. Shiby si velmi obratně dokáží potravu obstarat sami. Uloví jakoukoliv bílkovinnou kořist- ptáky, myši, žáby – a okamžitě ji bez rozmýšlení pozřou. Snědí i stravitelnou rostlinou potravu – brambory, zeleninu, ovoce, i sladké pupeny.
VZNIK JMÉNA “SHIBA”
Původ tohoto jména není zcela jasný. Někteří znalci se domnívají, že pochází z japonského slova shiba s významem křoví. Tím by pak označovalo hlavní využití shib jako obratných loveckých psů pro práci v hustých porostech křovin a vysokých trav. Druhá teorie je založena na významu shiba= malý , a že tedy označuje velikost plemene. Třetí teorie se opírá o hnědozlatavou barvu křoví. Tedy stejnou jako má srst shib. Každopádně shiba přežila díky své malé velikosti na japonském venkově krutá léta druhé světové války, kdy ze země zmizela převážná většina psí populace a nemusela být regenerována cizí krví jako například akity.
VLASTNOSTI SHIBY
Shiba je vrozený individualista. Ponechává si mnoho ze svých vlastností, je to neohrožený samuraj, který spoléhá jen sám na sebe a není ochoten se někomu podřídit. Já a moje – hlavní krédo shiby.
Je velmi čistotná a pořádná. Věcí zničí minimum a velmi brzy si osvojí byt jako svůj pelíšek a snaží se ho neznečistit. Takto čistotná se snaží být již štěňata od dvou až tří týdnů. Snaží se dostat mimo svůj pelíšek a vykonat potřebu mimo něj. Ne vždy to ale stihnou včas. Obvykle za sebou nechávají cestičku, jak již nemohou čůrání udržet. Feny – matky se snaží uklízet všechny exkrementy po svých štěňatech mnohdy i několik měsíců.
Shiba má silně vyvinuté ochranné mechanismy a již ve stáří zhruba deseti dnů se malé shiby brání uchopení bleskurychlým přetočením na záda a nečekaně silným ječením. Zřejmě se tím snaží na kratičký okamžik zmást útočníka a zmizet z jeho dosahu. Lehká fena by útočníka zcela jistě nezdolala.
Povaha shiby je velmi svérázná a vše co shiba dělá směřuje jen ke svému prospěchu. Miluje svého pána, ale po celý svůj život mu dokazuje, že ho až tak dalece ke svému životu nepotřebuje. Je velmi inteligentní a bystrá a velmi rychle pochopí, co se od ní žádá. Poslechne ale jen v tom případě, pokud z toho vidí nějaký svůj prospěch, nebo aby se vyhnula zbytečným problémům. Pokud je ale přesvědčena o tom, že to , co provádí, je správné, nepomohou žádné tresty a udělá vše pro to, aby pánův příkaz nesplnila. Shiba má obrovskou škálu zvukových projevů a umí vyvinout mnoho grimas. Pro každou příležitost jiný škleb. Svalí se přitom ještě na záda a postižený majitel většinou neudrží vážnou tvář a provinilec ujde svému zaslouženému trestu. Trestání shiby se ve většině případů mine účinkem a trest bere jako svou momentální prohru. Po malé chvíli již zase pokračuje v tom , za co jste ji potrestali.
Shiba nesnáší jiné psy i příslušníky svého plemene. Je velmi teritoriální a ani vztah matka -dcera nevydrží příliš dlouho. Dokonce ani se svými potomky si nelehne tak, aby se jejich těla dotýkala. Lépe se udrží vzah mezi psem a fenou, ale i oni mezi sebou bojují o výsostné postavení. Tyto konflikty ale nejsou nikdy tak vážné, jako když k nim dojde mezi dvěma fenami.
Shiby méně útočí na stejně velká nebo menší plemena. Jsou přesvědčeny, že takto malý soupeř jich není hoden. O to více ale útočí na plemena velká. Mají pocit, že tito psi vrhají velký stín na jejich svět, a proto je touží zlikvidovat. Výsledek tohoto střetu je bohužel předem jasný. Nejbolestivěji se o tom přesvědčili majitelé akit, které si shiby pořídily jako roztomilé miniatury majestátních akit a umístili je do jednoho kotce. Po čase již shiby v kotcích nebyli.
Shiba naprosto nerespektuje soukromí druhého psa a často dobromyslné zavrčení bere jako sprostou agresi. Jedná tak i v případě, že za sebou nemá svého pána, který by ji zachránil.
Na druhou stranu je ale shiba veselý taškář, který nezkazí žádnou legraci. Je velmi zvědavá a pokud má možnost, dokáže sedět celé hodiny za oknem a pozorovat dění venku. Doma je velmi pořádná a čistotná. V kotci může žít také, ale tady nevyniknou její povahové přednosti. Je to ideální pes do městských bytů, protože štěká jen minimálně.
Pokud by se majitel přeci jenom rozhodl umístit shibu do venkovního příbytku, musí myslet při jeho budování na schopnosti, které shiba má. Obratně loví, skáče a šplhá do výšky a kvůli krtkovi je schopna zdevastovat půlku zahrady. Dokáže se podhrabat pod plotem, anebo vylézt kvůli kořisti na složitou bariéru. Objeví-li shiba ve svém revíru škůdce – myš, potkana – dokáže na svou kořist hodiny čekat, aby ho ulovila.
Povaha shib je smíšeninou povah špice, teriéra a kočky – jako špic je příchylná k lidem, jakoby teriérská tvrdost, umíněnost a pracovitost a kočičí čistota a hbitost při lovu.
NĚCO MÁLO O VÝCHOVĚ A PÉČI O SRST
První věcí na kterou by se měl budoucí majitel zaměřit je určitě chovatel a z jakého prostředí štěně pochází. Největší problém v chovu shib je zcela určitě jejich individualita. Pokud štěňata nejsou již od útlého věku navyklá na tělesný kontakt s člověkem, převládne u nich přirozený odpor dotýkat se někoho jiného a nový majitel již s takovýmto štěnětem mnoho neudělá. Sice se svého pána bát nebude, ale bude se důsledně vyhýbat pohlazení a na vodítko se nechá připnout jen velmi neochotně.
U shiby je tedy více než důležité znát rodiče a dobře se seznámit s prostředím, ze kterého štěně pochází. Rozhodně se tady nevyplatí ušetřit peníze nákupem jedince bez PP. Je velmi pravděpodobné, že jeden z rodičů nebyl zařazen do chovu právě pro svou problematickou povahu, která je obvykle silně dědičná. Podmínky pro zařazení do chovu nejsou u shib nijak drastické a největší důraz se klade právě na bezproblémovou a přátelskou povahu. Koupit si shibu s PP je určitě rozhodnutí, kterého nebudete litovat.
Shiby mají vynikající orientační smysl a v terénu, který již jednou prošly, odbíhají od majitele na velkou vzdálenost. Pokud tedy půjdete se shibou na procházku, smiřte se s tím, že půjdete sami. Svého psa uvidíte, jak prchá v okamžiku, kdy jste ho pustili z vodítka, a pak jak se po dlouhé době vrací, když jste se vydali na zpáteční cestu. Pouze v místech kde to dobře nezná , se drží na dohled od vás. V naší přírodě hrozí shibě mnoho nebezpečí – myslivci, kteří by si ji mohli spést s liškou, vlaky,auta, zlí lidé. Proto je shiba přímo předurčena k městskému životu a procházkám na vodítku. Ve městě není tolik lákadel, která by ji nutila přivolávat na sebe neštěstí.
Srst shiby je velice čistá a má jen velmi malý osobitý pach. Pokud je tedy shiba držena ve slušných podmínkách, nepotřebuje koupání. Mimo dobu línání je péče o srst prakticky zbytečná. V době línání se doporučuje vykoupat shibu několikrát po sobě v teplé vodě, a pak ještě za mokra uvolněnou srst důkladně vyčesat. Tím se výrazně urychlí výměna srsti. K udržení dobré kvality srsti stačí jen dobrá výživa bohatá na bílkoviny.
PRO KOHO SE HODÍ
Shiba si bude výborně rozumět s takovým lidským partnerem a pánem, který je tolerantní a chce mít vedle sebe milého a veselého společníka s velkou individualitou a nezávislostí, a který nebude chtít udělat ze shiby slepě poslouchající stvoření. Pak bude shiba spokojeným a milým společníkem. Člověk který je nervní, hlučný a panovačný bude ze soužití se shibou nešťastný. A shiba samozřejmě také.
Jako výbornými majiteli shib se ukázali děti od věku 12-13 let. Mají již dost rozumu, aby věděli, jak se psem zacházet. A zároveň mají ještě v sobě dost hravosti a porozumění pro hravost svého psího kamaráda. A jsou to často právě děti, které nezávislá shiba nejvíce respektuje.
Pokud tedy hledáte psího partnera, který vás bude milovat, doprovázet vás na turistických výpravách, hlídat váš dvorek před nezvanými návštěvníky, spát s vámi v posteli, hrát si s vašimi dětmi a nebude dokazovat lásku k vám věčným žadoněním o pohlazení, ale pouze poleháváním v místech kde se právě nacházíte, je shiba ideální partner právě pro vás.